Každý čech zkonzumuje v průměru 78,6 kg masa za rok, což vychází přibližně na 215 g masa denně. V roce 1989 se průměr pohyboval okolo 97,4 kg za rok. Přitom v roce 1936 to bylo 38 kg za rok. Celosvětový průměr se pohybuje okolo 42kg masa za rok. V tomto příspěvku se pokusím uvést několik dopadů, které z tohoto nezodpovědného chování pro nás vyplývají.

Zdravotní důvody. Žijeme v civilizaci, kde lidé konzumují příliš mnoho masa. Mnohé studie prokazují zdravotní prospěšnost bezmasé stravy v řadě aspektů (kardiovaskulární choroby, cholesterol, rakovina, obezita, krevní tlak, cukrovka, osteoporóza, fyzická odolnost). V důsledku intenzivního zemědělství a velkochovů zvířat se zvyšuje i obsah škodlivých látek v mase (např. umělé insekticidy a hnojiva, chemické prostředky stimulující růst zvířat včetně antibiotik, arzen). Poukazuje se i na to, že člověk je z anatomického hlediska bližší býložravcům než masožravcům.

Etické důvody. Kromě úcty k vlastnímu životu a zdraví, které si člověk sám nedaroval, motivuje lidi ke zřeknutí se masa úcta k životu zvířat. V moderním světě se k zabíjení zvířat přidaly nehumánní podmínky průmyslových velkochovů, ve kterých jsou zvířata chována. Často jim schází volný výběh, celý den tráví ve velice omezeném prostoru, připravena o sluneční svit a čerstvý vzduch. Mláďata jsou předčasně odstavována od rodičů. Např. brojleři jsou krmeni tak, aby jateční váhy dosáhli za nepřirozených 41 dní (ještě v 60. letech to trvalo 84 dnů), což poukazuje na drastické způsoby snižování nákladů. Slepicím se běžně uštípávají špičky zobáků, aby se nemohly vzájemně zranit. Před porážkou musí zvířata často vytrpět dlouhé transporty bez dostatku vody a krmiva. Existují již organizace aktivistů bojujících za práva hospodářských zvířat. Mnohá literatura popisuje nelidské podmínky, v nichž žije drtivá většina zvířat, jejichž maso se dostane na pulty obchodů. Moderní velkochovy včetně transportů bývají přirovnávány ke koncentračním táborům.

Ekologické důvody. Moderní intenzivní zemědělství je spojeno s negativním dopadem na životní prostředí. Obecně lze konstatovat, že živočišná produkce ve srovnání s rostlinnou vyžaduje více vody, energie různých forem (elektřina, ropa) a plochy. Uvádí se, že např. „spotřeba vody na 1 kg pšenice je asi 60 litrů,“ zatímco „na produkci 1 kg masa je … potřeba 2.000 – 15.000 litrů vody.“ Stáda dobytka produkují 10 % skleníkových plynů (25 % metanu). Dle odhadů ročně produkují 13 miliard tun odpadů (např. způsobují znečištění půdy, vody a vzduchu čpavkem a dusičnany). Pro vyšší produkci masa je třeba osít větší plochy polí, což vyžaduje více umělých hnojiv a různých pesticidů. Získávání nových pastvin pro dobytek nebo na pěstování sóji (obojí např. pro výrobu hamburgerů) vyžaduje kácení deštných pralesů ve Střední a Jižní Americe, zatímco v Africe se nadměrným spásáním půdy rozšiřuje plocha pouští. Také rybolov má negativní dopady na životní prostředí. V důsledku masového komerčního rybolovu hrozí „nebezpečí rychlého odrybnění oceánu.“ Mezi ohrožené druhy dnes patří „slanečci v severní Evropě, sardinky v Kalifornii a tresky v Nové Anglii.“

Ekonomické důvody. Chov dobytka vyžaduje osetí větší plochy půdy než v případě přímé spotřeby rostlinných výnosů člověkem. Světová zdravotnická organizace (World Health Organisation) a Organizace pro jídlo a zemědělství (Food and Agriculture Organisation) uvádí, že plocha jednoho hektaru uživí jednoho až dva lidi při chovu hovězího nebo skopového dobytka, 19 lidí při pěstování rýže a 22 lidí při pěstování brambor. Literatura uvádí různé množství laktoovovegetariánů a veganů, které půda uživí ve srovnání s lidmi živícími se masitou stravou. Např. plocha 2 ha (louky, zahrady, pole) uživí 1 člověka konzumujícího maso, 14 vegetariánů nebo asi 50 veganů. Takové údaje samozřejmě závisí na druhu plodin a také na míře spotřeby živočišných potravin. „Maso je nejnákladnějším zdrojem jídla, protože dobytek spotřebuje většinu energetické a bílkovinové hodnoty krmiva na trávení a udržování těla. Více jídla můžeme získat, pokud půdu využijeme k pěstování úrody pro přímou lidskou spotřebu.“ Ekonomické důvody jsou úzce propojené s ekologickými a sociálními důvody.

Sociální důvody. Jak bylo uvedeno dříve, země je schopná vyprodukovat výrazně více rostlinných potravin než živočišných. Předpokládá se, že snížení světové spotřeby masa by pomohlo v boji proti světovému hladu. Leahey uvádí dva argumenty proti účinnosti takové strategie. Za prvé, mnohé plodiny se dnes produkují pro dobytek. Při snížení spotřeby masa se sníží i poptávka ze strany farmářů. Za druhé, současná produkce potravin je více než dostatečná pro světovou populaci, ale problém spočívá v distribuci těchto potravin mezi světovou populaci. Nicméně studie zveřejněná International Food Policy Reasearch Institute předkládá poměrně konzervativní odhad, že padesátiprocentní snížení spotřeby masa ve vyspělých zemích by snížilo počet špatně živených dětí v rozvojovém světě o 3,6 miliónů. Počet lidí zachráněných před strádáním hladem by byl vyšší, přičteme-li dospělé.

Uvádějí se i konkrétní příklady toho, jak lidé v rozvojových zemích doplácejí na vysokou konzumaci masa v Severní Americe a Evropě. Dle jednoho odhadu evropský dobytek vyžaduje pro získání krmiva plochu vegetace sedmkrát rozsáhlejší, než je EU (pravděpodobně ještě před rozšířením v roce 2004). Např. Etiopie vyvážela krmivo do Británie v roce 1984, když vrcholil tehdejší hladomor. „Obdobně Severní Korea v roce 1997, v čase extrémního nedostatku jídla, vyvezla 1000 tun kukuřice do Japonska jako krmivo pro drůbež.“

Text převzat z magazin zdravi.cz

Takže toto jsou fakta. Ač nejsem vegetarián a maso jím, tak si tak nějak nedovedu představit, že bych ho konzumoval v takto velkém množství. Není snad lepší jísti masa méně, za to však kvalitního? Není lepší vědět, že nezatnu sekeru do dalšího stromu v deštném pralese? No alespoň, že trend je nyní u nás klesající a já se na tomto vývoji hodlám nadále podílet.

Mějte se krásně lidičky

Jiřík