Dnešní příspěvek bude na velmi zajímavé téma a to Pomalá móda. Když mi o něm moje příbuzná a velmi dobrá kamarádka Bětka vyprávěla, hned jsem ji začal přemlouvat, aby napsala článek na můj blog. Oblečení bereme jako každodenní samozřejmou součást našeho života, ale víme co se skrývá na pozadí plných výkladů obchodních domů? O tom nám již více poví Bětka:).
Pomalá móda
Teprve nedávno jsem poprvé slyšela o pomalé módě. Tohle téma mě tak zaujalo, že jsem si o něm začala zjišťovat více informací a nyní mě Jirka přesvědčil, abych napsala příspěvek na blog Soběstačný.cz.
Rychlá a levná výroba oblečení
Pomalá móda je odpovědí na takzvanou fast fashion. Lidé si kupují a vyhazují obrovské množství oblečení. Málokdo uvažuje nad tím odkud pochází jeho tričko, nebo jak je možné, že stojí 200 korun, když k němu přiletělo z druhé půlky zeměkoule. Rychlá však není jen naše spotřeba, ale i výroba. Elizabeth Cline ve své knize Overdressed: The Shokingly High Cost of Cheap Fashion uvádí příklad Zary. Tento obchod produkuje novou kolekci každé dva týdny, do 1 600 obchodů v 58 státech. Každé dva týdny se obmění kolekce v obchodech a za dva týdny už je oblečení zastaralé. Myslím, že nejsem sama, kdo má problém, když shání konkrétní kus oblečení. Člověk vejde do obchodu a zjistí, že mají jen to, co se zrovna nosí. Několikrát jsem šla do obchodu a zjistila, že na všem jsou volány. Jakoby člověk nemohl potřebovat něco jiného. Tato prodejní strategie se nás snaží hnát do obchodu co nejčastěji, protože, když si zrovna teď svetr nekoupíme, za týden už nebude na skladě. Co je však pro mě ještě horší, je kvalita. Nízká gramáž látek, stehy, které se po pár praních rozpadnou, objevují se díry. Proto se i u módy mluví o plánované výrobě v nižší kvalitě (planned obsolence), abychom si museli co nejdříve koupit nové šaty.
A proč to vlastně vadí? Kromě zatížení životního prostředí, o kterém se dočtete níže, je tlak na co nejrychlejší střihy a nejlevnější výrobu. Nejvíce se pak ušetří na práci v rozvojových zemích. V různých studiích jsem četla, že cena práce (včetně sběru, tkaní, barvení, šití) z ceny trička odpovídá 0,5 až 4 procentům. Je pochopitelné, že velké firmy využívají této levné práce. Co ale pochopitelné není, je zneužívání lidských práv. Pracovní podmínky v továrně v Bangladéši, která šije oděvy na zakázku i pro známé oděvní značky, popsala britská publicistka Anita Roddick:
„Ženy pracují od osmi hodin ráno do deseti večer, sedm dní v týdnu. Za poslední čtyři měsíce si mohly vybrat volno jen na jediný den. Jedna dívka přišije jednu kapsu za 36 sekund, to dělá 100 přišitých kapes za hodinu, 1 150 kapes za dvanáctihodinovou směnu. … Před odesláním zakázky musejí ženy pracovat od osmi ráno do tří hodin v noci, potom několik hodin spí na podlaze mezi šicími stroji. V sedm hodin ráno je probudí hlídač a směna začíná znovu. Dostávají 6 pencí na hodinu. … ”
U nás jsme robotu zrušili, ale vesele si jí pěstujeme v Asii (mezi největší producenty textilu a oblečení patří Čína, Indie, Pákistán a Bangladéš). Otázka je jak toto může ovlivnit běžný spotřebitel. Především ho může zajímat odkud oblečení pochází a zda oděvní firma má nějaké etické standardy. V neposlední řadě je možné, že nošení chemicky ošetřených látek ničí naše zdraví, sama jsem však o tom ještě nic nezjistila.
Materiály a jejich dopad na životní prostředí
Přírodní – bavlna, len, konopí, hedvábí, vlna
Bavlna mě hodně překvapila. Spotřebuje obrovské množství vody, na jedno bavlněné tričko je jí potřeba 2650 litrů, to je nejvíce z textilních látek vůbec. Navíc je bavlník rostlina vyžadující velkou péči, kterou si pěstitelé usnadňují chemií. Na 4 % obdělávané zemědělské půdy, které z celé světové plochy bavlna zaujímá, padne víc než 10 % světové spotřeby pesticidů a téměř 25 % světové spotřeby insekticidů. Příkladem nešetrného pěstování bavlny je Aralské jezero. Roku 1954 byli odkloněny přítoky jezera – řeky Amudarja a Sydarja – na balvníková pole. Dnes již jezero téměř neexistuje a kolem něj vzniká solná poušť, která ničí i ona bavlníková pole. Rozhodně bych tedy byla proto, abychom bavlněnými tričky neplýtvali, nejsou vůbec obyčejná. A když už je kupujeme, doporučuji biobavlnu (organic cotton), která nezatěžuje životní prostředí (až o 90% méně) a navíc je příjemnější na omak. Já jsem díky ní pochopila přísloví být jako v bavlnce. Jelikož výrobcům biobalvny záleží na ochraně přírody, využívají také většinou neškodlivá barviva. Výhoda bavlny a obecně i všech přírodních materiálů je, že když je nehceme, jsou do roka rozložené a můžou se na nich pěstovat nová trička. To se o umělých látkách zdaleka nedá říct.
Další přírodní materiály nejsou celkem problematické (pokud nejste vegan) len, konopí, hedvábí i vlna jsou skvělým základem šatníku. Znovu populárním se stává len, který vyžaduje pětkrát méně pesticidů a dvakrát méně vody než bavlna. Jeho vlákna jsou téměř hladká, takže na nich tolik neulpívá špína a pohlcují vlhkost.
Polo-syntetické materiály – tencel, viskóza, bambus, modal
Hitem etické módy je lyocell, též prodávaný pod registrovanou značkou Tencel. Tencel se vyrábí z eukalyptu, který není potřeba zavlažovat a rychle roste i na okrajových místech. Mezi polosyntetické materiály dále patří viskóza. Viskóza se vyrábí podobně jako umělá vlákna (protlačováním tekuté hmoty tryskami), ale základní surovina je čistě přírodní – celulóza získaná ze dřeva nebo z bavlny. Viskóza má svá plus jako přírodní obnovitelná látka, ale i mínus, protože se pro ni kácí stromy a chemicky se zpracovávají. Chemicky tvořená vlákna nemají tak dlouhou životnost jako vlákna čistě přírodní. Speciálními, trochu více ekologickými variantami viskózy jsou bambusová viskóza a modal. Bambus roste velmi rychle a působí antibakteriálně. Modal je vlákno vyrobené z bukového dřeva, Jeho výroba sice vyžaduje chemické procesy, jsou však z 95% recyklovatelné. U nás prodávají modal především obchody s etickou módou, které mají certifikované dodavatele (nejčastější je Lenzig modal), kteří mají udržitelné bukové plantáže. Modal drží pevně barvivo, je lehce lesklý a příliš se nemačká. Je vhodnou látkou i pro sportovní oblečení, pojme až o 50% více vlhkosti než bavlna.
Umělé – polyester, polyamid(nylon), elastan, akryl
Jedním z nejpoužívanějších materiálů dneška je polyester, jeho spotřeba neustále roste. Tloušťka, jemnost, pružnost, toho všeho lze snadno docílit. Běžně používaný polyester však často funguje jako skleník, díky tomu, že nenasákne žádnou vlhkost (a nemusí jí propouštět) se v něm mnohem více potíme. Vyjímkou je pak funkční oblečení, které je speciálně navržené, aby vlhkost odvádělo. Jedná se v podstatě o plast, je možné jej vyrábět recyklací z plastových lahví. Ekologický však zdaleka není. Nejen, že je jeho výroba cca 13krát energeticky náročnější než produkce bavlny. Na barvení polyesteru jsou potřeba jedovaté barvy, které se uvolňují do odpadních vod. Praním se vlákna polyesterů ničí a uvolňují mikročástice, které nejsou čističky odpodních vod schopny zadržet, a v oceánu pak tvoří plující mraky odpadu. Co je však na polyesteru podle mě nejhorší je, že se rozkládá 200 let. Takže příští generace nám mohou poděkovat za obří skládky triček, kolem kterých budou ještě dlouho chodit.
Mezi další umělé materiály patří polyamid(=nylon), elastan a akryl (náhražka vlny). Plastové látky mají různé výhody, především v pružnosti. Nevýhody jsou podobné jako u polyesteru: elektrizují, absorbují pachy, při jejich výrobě se uvolňuje velké množství CO2 .
Jak se oblékat rozumě
Nakupovat málo. To je celá odpověď, pokud vám to stačí. Jenže jak?
1) Udělejte si pořádek ve skříni. Zjistíte, co skutečně nosíte a kolik věcí máte. Každý potřebuje jiné oblečení vzhledem k povolání, uvádí se však, že k běžnému nošení si jedinec vystačí s třiceti kousky oblečení. Také je možné, že objevíte, co konkrétně vám schází. Třeba máte spousty svetrů, ale ani jednu mikinu a máte tak stále pocit, že nemáte co na sebe. Pokud chcete být trendy říkejte svým přátelům, že si tvoříte capsule wardorobe (kapsle-šatník). Tedy šatník, který se skládá z několika málo kousků, které jsou všechny pěkné, kvalitní a je možné je navzájem kombinovat. Což nás přivádí k druhému bodu.
2) Zjistěte svůj styl. Proč je to důležité? Budete vědět „kým jste” v oblékání. Bude pro vás snadné odmítat nabídky z akčních letáků s novou módou, která by se vám dlouhodobě nelíbila. Pustíte druhým uchem ven dobře míněné rady známých, kteří si myslí, že ví, jak byste se měli oblékat. Rozhlédněte se okolo, co se vám líbí, jaké obrázky a barvy se vám líbí? Pak postupně začnete mít plný šatník krásných věcí, přestože jich tam nebude početně tolik jako dnes.
3) Šetřete. Když už víte co potřebujete a jak to má vypadat, zamyslete se nad cenou a kvalitou. Nekupte první věc, která se blíží vašim představám. Já jsem neměla zimní kabát do letošního ledna. Byla mi tedy občas fakt zima, ale nechtěla jsem kupovat jen něco na jednu sezónu. Raději jsem počkala až budu mít peníze (a budou slevy :)) a teď jsem opravdu spokojená. V pomalé módě se spíše než nad pořizovací cenou, přemýšlí nad cenou za nošení. Kvalitní látka má vyšší gramáž, je tkaná hustěji či ve větší vrstvě a váží tedy víc, má pevné stehy a nikde z ní nekoukají nitky. Čím více látka vydrží a vám se oblečení líbí, tím spíše jej budete nosit. Když si koupíte šortky za tisíc korun, ale vezmete si je stokrát, cena za jedno nošení je jen deset korun.
4) Dobře se o oblečení starejte. Podle Veroniky Solisové, jež se touto problematikou dlouhodobě zabývala v rámci projektu na snížení uhlíkové stopy (ekofashion.cz), může mít naše péče o oblečení až 50% podíl na negativních dopadech textilu. Jde především o množství energie spotřebované pračkou, sušičkou či žehličkou, ale tato problematika zahrnuje i chemické znečištění odpadních vod. Autorka doporučuje sušit na vzduchu a prát a žehlit v rozumné míře.
5) Nevyhazujte oblečení do popelnice. Při rozkladu oblečení se tvoří metan, amoniak a skleníkové plyny. Většinu látek je naštěstí možné znovu použít či recyklovat. Proto jsou popelnice na textil stále rozšířenější.
Autor: Alžběta Kubrová
Co říci na závěr? I oblékat se můžeme zodpovědně. Jak píše fyzický básník Petr Váša „Rád testuju, co mé oblečení vydrží a od té doby co jsem se dozvěděl, že se tomu říká dobrovolná skromnost, se za to už ani nestydím“ :).
Zde je odkaz na další informace: www.ekofashion.cz – stránky jsou již bohužel nefunkční
Mějte se krásně lidičky
Jiřík