Pohledový beton – Jak na (DIY)

Pohledový beton se stává čím dál víc populárnějším bytovým dekorem. Když jsme zvažovali jeho použití u nás doma, šokovala mě pořizovací cena jak materiálu, tak jeho aplikace. Takže co mi zbývalo? Musel jsem přijít na to, jak si pohledový beton vytvořit sám za pár korun. V následujícím příspěvku Vám přináším návod jak na to, včetně rad, jak se vyvarovat zbytečných chyb. Nejprve je zde ale příběh celé rekonstrukce z pohledu mé úžasné přítelkyně Moni 🙂

Pohledový beton za pár korun – náš příběh

Původní stav

Hotovo

Pokud je pravda, že sebechvála smrdí, nezbývá mi nic jiného, než nakydat na Jirku trochu té chvály sama. On je stejně teď plně vytížený výrobou CNC frézky, takže na psaní článků nemá moc času. Měli jsme výročí seznámení a Jiřík mi dal darem slib, že vymaluje náš záchod. Pár dní před tím jsem totiž prohlásila, že plíseň kolem okna dosáhla neúnosnou míru a něco se s tím musí udělat. Kdyby tehdy mého chlapa napadlo zajít do květinářství pro kytku, byla bych spokojená a on si mohl ušetřit spoustu práce. A když navíc přidal jako bonus, že nejen vymaluje, ale že taky udělá celkovou renovaci, byla jsem nadšená. Samozřejmě jsem mu slíbila pomoc, i když jsem věděla, že ho tím moc nevytrhnu, protože se musím hlavně starat o naši dcerku. Už dlouho se nám líbí industriální styl a na zdech tzv. pohledový beton nebo nějaká stěrka. Já jsem se o jakousi imitaci toho pokusila již v koupelně a plánovala jsme to i na WC ale dosud na to nedošlo a Jiřík prohlásil, že není třeba imitací, že tam natáhne skutečný beton.

Profesionálně namíchané směsi se mu zdály příliš drahé, prý by se bál s tím dělat, ale inspirován přestavbou své původní koupelny, rozhodl se použít k tomuto účelu lepidlo na kachličky, což je prý vlastně to samé a stojí to pár korun. Já hlavně chtěla aby to bylo lehce šmouhaté, prostě né jednolitá šedá plocha. A jelikož jsem puntičkářka na barvy a nejsem muž (tedy dokážu odlišit studenou šeď, teplou šeď, béžovou, šedobéžovou a mnohé další odstíny) hodně mi záleželo i na tom, aby to nebylo moc světlé ani tmavé, aby to nebylo do hněda, ani do okrova, prostě nesmířím se s tím, že to bude nějaká náhodná šedá. Můj drahý mi slíbil, že všechno bude a já neměla problém mu to věřit.

Na onu akci stanovil prodloužený víkend okolo 17. listopadu, tedy celkem 4 dny. Plán byl jasný – první den to strháme a napenetrujeme, druhý den natáhne tu stěrku, třetí den ji přebrousí a nalakuje a čtvrtý den vymaluje zbytek bílou barvou. Nakoupili jsme vše potřebné včetně práškových pigmentů na barvení cementu a pustili jsme se do práce. Demoliční část šla skvěle a naše WC rychle ztratilo původní podobu. Pak už se ale vše začalo plánu vzdalovat. Snad ještě penetrační nátěr nás ničím nepřekvapil.

Natažení stěrky se ale ukázalo býti pěknou fuškou. Sice se jednalo o pár metrů čtverečních, ale v tak malé místnosti kde navíc překáží uprostřed mísa se kterou nemůžete hnout, se nepracuje zrovna komfortně. Kdyby ty zdi byly alespoň rovné, ale v domě skoro 100 let starém se prakticky nenachází žádná rovná plocha, vše je trochu hrbolaté, trochu křivé, tak jak to krásně a dokonale naši předkové uměli. Navíc vstoupil do hry spolehlivý zákon schválnosti a Jiříkovi chyběl materiál asi na posledního půl čtverečního metru. Druhý den se tedy jelo pro další. Následné broušení šlo dobře až na to, že někde stěrka odpadla a bylo třeba vzniklé díry znovu zamáznout. Ale i pak, při dalším broušení, občas něco odpadlo a již bylo jasné že časový plán se rozhodně nedodrží. Praxe nám taky ukázala, že hustěji namíchaná stěrka je i po vyschnutí tmavší než ta více naředěná, která se zase lépe vyhlazuje ale připadala nám opravdu světlá.

Tyto práce se protáhly i do dalšího týdne. V obýváku jsme zřídili provizorní sklad materiálu, a pro sebe jsme tak vytvořili překážkovou dráhu. Jediné štěstí bylo, že naše malá ještě nelezla a kočku to nechávalo klidnou. Barevně plocha působila celkem jednolitě a tak jsme se rozhodli si nějaké ty šmouhy vytvořit uměle. Jiřík se toho ujal s nadšením a drivem mistra Pollocka a rukama napatlal na zeď nepravidelně různé skvrny. Pak zase byla fáze broušení, protože použil hustší materiál a ten je po zachnutí celkem zrnitý, tím spíše že ho nijak nevyhlazoval. To už nám práce trvaly si 3 týdny protože času už tolik nebylo, mnohdy Jirka brousil večer po práci. Ovšem podoba kterou náš záchod získal nás nadchla. Oba máme velkou fantazii a od první chvíle jsme si uměli představit čeho chceme dosáhnout a měli jsme radost jak se sice pomaleji ale přesto k vysněnému cíli blížíme.

Vytváření dekoru šmouhami-VELKÁ CHYBA !!!

Na finální úpravu povrchu jsme zakoupili přípravek Laksil a třetí neděli dopoledne Jirka celou plochu přelakoval. Po bytě se okamžitě rozlil dusivý odér, přestože lak má atest na dětské věci. Zavřela jsem se s Ditou v kuchyni a snažila se větrat. Jiřík si otevřel na záchodě samozřejmě také okno, ale přesto si to tam musel pekelně užít. Bylo to tak silné, že mne ani nenapadlo,  jít se tam podívat. Když se pak Jirka objevil v kuchyni, ptala jsem se jesti není zfetovaný. Řekl že ne, ale po pár minutách usoudil že má takovou nějakou veselou náladu a že se půjde na chvíli projít a vyvětrat se.

Ještě jsme společně šli okouknout tu nádheru. Moje slova byla myslím: „ hm, je to trochu divočina, ne? Ale to ještě uschne, viď?“   „No jasně, to je mokrý, ono se to teď zdá hodně tmavé ale to uschne.“ Ujistil mne Jiřík a šel na vzduch. Asi po půl hodině jsem se tam šla kouknout znova, něco mi tam nesedělo. Byla jsem zaskočená tím, jak moc to ztmavlo. Z matné světlé šedi se stala dost tmavá, mírně lesklá flekatá plocha. Opatrně jsem si sáhla rukou a zjistila jsem, že je to suché. Takže už to uschlo. A vůbec nic už se na tom nezměnilo. Myšlenky se mi honily hlavou a jen těžko se mi věřilo že je to opravdu to, co jsme si ještě před týdnem nadšeně fotili, když Jirka dělal ty šmouhance. Musím uznat, že tam bylo pár zajímavých míst, kde se náhodná kresba povedla, snad bych i tu tmavost časem přijala, ale nejhorší byly fleky, které vznikly dodatečným záplatováním. Ty byly nejtmavší, většinou kulaté nebo i lehce do hranata a jasně ukazovaly, že tady se něco nepovedlo. Cokoliv by se dalo vydávat za záměr, ale tyhle naplácané fleky opravdu ne.

Když se Jiřík vrátil, byla jsem skleslá a přiznala mu, že z toho mám blbý pocit, jak to dopadlo. Ptala jsem se ho, zda jemu se to líbí. Odpověděl, že zatím neví, že si k tomu musí najít cestu. Zpětně mi pak přiznal, že už věděl že nelíbí, ale nechtěl si to asi natvrdo připustit. Já musím říct, že moje zklamání bylo skutečně veliké a že jsem si i pobrečela. Byla jsem tak smutná, že jsem z této fáze nepořídila jedinou fotku. Měla jsem vztek, bylo mi to líto, hlavně že Jirka se s tím tak nadřel a teď ve finále se to tak zvrhlo. Taky bylo chybou to celé rovnou natřít, měli jsme někde dole za mísou trochu máznout lak a počkat jak to dopadne. Ale to už je zpětně jen poučení pro příště, navíc chyba nebyl ten lak, ale to co bylo pod ním. Paradoxně ta místa, která vznikla z hodně naředěné a vyhlazené hmoty se nám líbila nejvíc a vůbec nebyla bledá. Odstín byl hezký i bez jakéhokoliv dobarvování a i to co se zdálo jednolité získalo po nalakování určitou strukturu a kresbu.

Vyvstala nám otázka co s tím, protože takhle to zůstat nemohlo. Možnosti byly 3. Můžeme to natřít na bílo.  Můžeme to natřít tou omyvatelnou barvou kterou máme vymalováno v koupelně a vyhrát si s nanášením odstínů a vytvořit jemně strakatý nátěr imitující beton. V obou případech by Jirkova práce přišla vniveč a museli bychom se rozloučit s naším snem a vizí. Pak zbývala varianta třetí, natáhnout tu stěrku znova.

Hluboce smekám před svým Jirkou, že se rozhodl pro tuto cestu, že po tom všem, když už jsme toho měli oba plné zuby do toho šel znova. Již poučen koupil další pytel cementu a namíchal řidší směs, kterou se snažil nanést tak, aby to již nevyžadovalo další broušení, nebo jen minimální. Trochu jsme ji obohatili o bílý pigment, abychom si zajistili požadovaný odstín a předešli přílišnému ztmavení. A tak po dalším víkendu se nám opět rozzářily oči nadšením, protože výsledek byl po nalakování perfektní.

Originální směs pohledového betonu

Imitace pomocí lepidla na dlaždičky-HURÁ!!!

Dalším krokem byla podlaha. Použili jsme stejný materiál, jen opravdu hodně naředěný, aby se tak trochu sám niveloval. Díky tomu byl odstín podlahy světlejší než zdi a tak nakonec se ke slovu dostala již zmiňovaná omyvatelná barva, kterou jsem podlahu natřela. Aby plocha nebyla tak jednolitá, natupovala jsem porézní houbou světlejší skvrny a jednotnou šeď tím trochu rozbila.

Jiřík pak ještě vymaloval zbytek zdí bílou klasickou barvou a zbývala už jen třešnička na dortu – namontovat nové prkénko. Toho jsem se ujala já, již zoufalá jak stále skáčeme v obýváku přes to skladiště a toužící mít již vše uklizené, neboť Vánoce již klepaly na dveře.

Ještě bych zde chtěla zvěčnit Jiříkovu větu, kterou pronesl když to všechno bylo hotové. Mudrovali jsme totiž nad tím, že jsme si to představovali moc jednoduše, že jsme neodhadli jak to bude časově náročné, že jsme si mysleli že to za 4 dny bude hotové. On mi na to řekl, že kdyby to tušil, možná by do toho vůbec nešel, takže je vlastně rád, že to neodhadl, a tak se toho předem nezalekl. A taky že to je možná jeho přístup, nadchnout se, všechno rozkopat a pak už holt není cesty zpět 🙂 .

Autor Moni

 

Tak to byla naše zkušenost s bastlením imitace pohledového betonu u nás doma. Doufám, že Vás tyto řádky příliš neodradily, neboť díky této zkušenosti Vám teď rád poskytnu všechny rady, jak docílit pěkného výsledku bez zbytečných chyb. Takže jdeme na to:

Seznam materiálu:

  1. Penetrace – záleží na druhu podkladu a zvoleného lepidla na kachličky
  2. Lepidlo na kachličky (stěrka) – my jsme koupili v Hornbachu 25kg pytel za 100Kč
  3. Lak Laksil – stěrku je dobré uzavřít nátěrem, my jsme použili omyvatelný čirý matný lak na omítky.
  4. Práškové pigmenty do omítky (pro přírodní odstín betonu nejsou nutné).

Pracovní postup:

Penetrace povrchu

Nejprve je nutné očistit podkladovou vrstvu. U hodně nasákavých povrchů je nutné penetraci naředit podle doporučení výrobce. Také je někdy nutné více vrstev a tak je zapotřebí toto zohlednit ve výsledné ceně. Rozředěnou penetraci jsem nanesl štětkou, ovšem lze použít i váleček.

Demolice

Natažení stěrky první vrstva

Všechny hrany,  zárubně dveří a další linie olemujte papírovou páskou, jako když malujete. První vrstvu stěrky rozmíchejte podle poměru uvedeném od výrobce. Na hladítko naneste přiměřené množství stěrky a natahujte ji  v rovnoměrné vrstvě cca 2 mm tlusté. Je to fuška hlavně v tvarově komplikovaných místnostech jako koupelny, záchody atd. Ač jde o první vrstvu, vyplatí se mít povrch hladký, bez nerovností. Po zaschnutí obruste jemným brusným papírem. Postupujte opatrně a na papír moc netlačte, stěrka se snadno drolí.

Natažení první vrstvy

Natažení stěrky druhá vrstva

Stěrku pro druhou vrstvu jsem naředil o něco málo více. Jednak se docílí o něco hladšího povrchu, ale taky je povrch o něco světlejší. Výsledný efekt je ten, že na místech, kde se tato řidší vrstva více nasákne do vrstvy podkladové, je povrch tmavší a tím vznikne charakteristický dekor. U této finální vrstvy dbejte na rovnoměrnost a hladkost hned při nanesení. Dodatečné vyhlazování po zavadnutí by vám povrch potrhalo a následné opravy jsou pak vidět. Já jsem zjistil, že čím méně nad tím přemýšlím a rychleji pracuju, tím to jde lépe 🙂 . Po zaschnutí jsem povrch opět přebrousil jemným brusným papírem. Tam kde jsem chtěl nechat vyniknout tahy stěrky, jsem trochu přitlačil, abych strhl hladkou slupku na povrchu. Stěrka se tak otevřela a na těchto místech byla nasákavější.

Lakování

Nakonec je nutné stěrku uzavřít lakem. Stěrka jinak nemá dostatečnou mechanickou pevnost. Já jsem použil vodou omyvatelný lak na omítky Laksil. Tady dojde k velké vizuální změně omítky. Hodně se zvýší kontrast a vynikne výsledný dekor. Jak jsem psal výše, tam kde jsem chtěl aby vynikly tahy stěrky jsem přitlačil na brusný papír. Tato místa pak výrazně ztmavly. Nakonec odstraňte lemovací lepenku. Tu je dobré odstranit ještě před zaschnutím laku, jinak ji lak přilepí a pak se trhá.

Povrch po nalakování zvýší kontrast

Pozor na spotřebu materiálu:

Až budete dělat odhad spotřeby materiálu je nutné vzít v potaz několik věcí, neboť stěrku nepoužíváte k jejímu standardnímu účelu.

  • Penetrace – její množství závisí na podkladové vrstvě, tedy její nasákavosti.
  • Stěrka – výrobce udává kolik spotřebujete kg na m2. Zde je nutné připočítat cca 1/4 navíc, neboť půjde o souvislou vrstvu. U lepení dlaždic se do nanesené stěrky dělají zubatým hladítkem drážky, proto je výsledná spotřeba menší.
  • Lak – u koupelen a záchodů je dobré nanést dvě vrstvy z důvodu dostatečné impregnace a omyvatelnosti povrchu.

Bezpečnost:

Při práci nezapomeňte na bezpečnost:

  • Broušení – broušení zaschlé omítky je velmi prašné proto používejte respirátor.
  • Lakování – ač je lak Laksil určený pro vnitřní použití, opravdu výrazně zapáchá. Je nutné několik dní větrat.

Pohledový beton na umakart? Proč ne..

Ještě jedna zkušenost. Svou koupelnu v panelákovém bytě s původním umakartovým jádrem jsem zkusil také opatřit touto stěrkou a funguje to velmi dobře. Jen je nutné mezi obě vrstvy stěrky nanést perlinkovou síť. Důvodem je pružnost umakartu a tato síť zcelí omítku, tak aby nepopraskala – více v článku: Rekonstrukce bytového jádra-realizace zeměčlun

Všem, kteří se rozhodnou pro vlastní výrobu pohledového betonu přeji mnoho úspěchů a spoustu radosti z hotového výtvoru.


Mějte se krásně lidičky

Jiřík a Moni