Planeta kde domov můj

earth-1003188_640

Letí planeta Venuše vesmírem a v dáli vidí Zemi. Každou chvílí se mají minout a Venuše se už těší, až si popovídají. Když se přiblíží, tak se Venuše hned ptá: „Tak co, Země? Jak se máš?“ Země odpovídá: „Ale, stojí to za houby. Mám po celém těle lidi.“ Venuše se na ní usměje a říká: „Neboj, to bude dobrý, to přejde.“ 😀

Tento vtip, který mi kamarád vyprávěl, mě na pěkných pár chvil rozesmál a pobavil.  Došlo na něj během naší diskuze, kam že to lidstvo tady až dotáhne. Já jsem tehdy říkal, že lidstvo tady na zemi vnímám jako rakovinné bujení, které planetu požírá, dokud ji úplně neudolá a nezabije. No, ale pak jsem si uvědomil, nakolik povýšeně uvažuju. Planeta Země není zase tak slabá a nějakému člověku se dokáže ubránit. Vždyť jsme jen kapka, stačí rozpustit ledovce, přivodit pár katastrof nebo všechno lidské pokolení spálit. Země není oproti člověku bezbranná a myslím, že si dokáže s námi poradit. Řekl bych, že nepůjde o to nás vyhladit. Přece jen jsme součástí zdejšího bytí a vznikli jsme s nějakým záměrem. Jsme součástí kolektivního vědomí, vesmíru, Boha. Jsme jen dosti zmatení a zbloudilí, ale s tím si zdejší existence dokáže poradit. Spíše se obávám toho, co to bude stát. Předpokládám, že především půjde o zásadní redukci lidské populace. Bude nám vzato vše zbytečné, na čem dnes lpíme a co činí náš takzvaný smysl života. Do bodu zlomu se řítíme čím dál rychleji a jednou  pomyslnou hranici překročíme. Ač si systematicky řežeme větev pod nohama pravidelnými, rytmickými tahy pilou, lidstvo tento bod zlomu ještě dokáže oddálit. Máme totiž technologie a vědu. Spoustu surovin i potravin jsme schopni vyrobit synteticky. Vzpomněl jsem si na to, že vědci dokázali ze tří buněk prasete vyrobit několik kg vepřového. Vše sedělo – chuť, vůně, výživové hodnoty, jen konzistence je problém. Přeci jen, když toto maso nikdy nikde neběhalo, tak výsledkem byla steaková kaše. Také tzv. Mana, nápoj jež kompletně dokáže nahradit stravu. Jenomže zatím tuto planetu likvidujeme rychleji, než je vývoj těchto novinek a lidé budou realitě, kterou doposud ignorují a přehlížejí, vystaveni tváří v tvář. Jo jo (myšleno jako citoslovec povzdechnutí si), chtělo by to více pokory a sebereflexe a méně egoismu a arogance.


 

Podívejte na dokument: Domov aneb kam směřuje naše cesta    – bohužel tento účet Youtube byl odstraněn.

Mějte se krásně lidičky

Jiřík